Monthly Archives: Listopad 2010

Chcete zdvojnásobit příjem? Není to nic nereálného!, říká Brian Tracy.

V každé společnosti vydělává 20 procent nejúspěšnějších 80 procent peněz. Ostatní bojují o to, co zbylo. Na vrchol se můžete dostat i vy, uvedl ve své přednášce Brian Tracy, poradenský guru, který pomáhá motivovat vedení řady významných firem i jejich zaměstnance.
František Mašek, 25.11.2010.

Také se vám zdá, že máte nízký plat? „Osmdesát procent ceny kohokoliv na pracovním trhu představuje schopnost vydělávat peníze. Důležité je dosahovat výsledků, za které jsou ostatní ochotni platit“, uvedl na semináři poradenské firmy Broker Consulting známý poradenský guru Brian Tracy, jehož přednášky si každoročně vyslechnou statisíce lidí. Pomáhá také vedoucím představitelům společností IBM, Ford, Hewlett Packard a řadě dalších. Bývá proto označován i za motivátora.

Tracyho přednáška, určena hlavně finančním poradcům Broker Consulting, obsahovala na první pohled i některé triviality. Uvedl například, že potenciál rychle zdvojnásobit svůj příjem má prakticky každý, většina lidí to však z lenosti vzdá dřív, než se o něco podobného pokusí.

Příjmy těch, kdo jsou dole, rostou podle Tracyho výpočtů o procento ročně a zdvojnásobily by se tedy za 72 let. V České republice roste průměrný příjem o tři procenta ročně, na dvojnásobek se tedy dostane za 22 let. Je ho ale možné zdvojnásobit za 12 měsíců?

Zlomový bod představuje rozhodnutí, že budete vydělávat daleko víc než dosud. Zatímco ti na špičce, nebo jiní, kteří se na ni chtějí dostat, pro to začnou něco dělat, ostatní si vždy najdou výmluvu, proč to nejde. Kdo chce změnit svoji situaci, měl by v prvé řadě  najít jasnou odpověď na otázku, co mu skutečně může pomoci zdvojnásobit příjem. Tedy jaká zručnost či dovednost by to měla být?
Jak připomíná Tracy, každý z horních deseti procent společnosti začínal podle mezi spodními deseti procenty. Průzkum ukázal, že lidé na špičce byli schopni přesně identifikovat zručnost, které chtěli  dosáhnout a tomu podřídili své cíle.

VÍTE, JAK BÝT ÚSPĚŠNÍ?

„Zvládnutí jedné dovednosti ukazuje cestu, jak posléze zvládnout další. Podobný postup navíc zvyšuje sebevědomí. Již totiž víte, jak být  úspěšní,“ říká Tracy.
Důležité je mít plán na každý den. S disciplínou se lze naučit vše na světě. Žijeme ve velmi konkurenční společnosti. Kdo se nezdokonaluje, naopak se automaticky zhoršuje. Jenže osmdesát procent lidí se nechce bohužel po ukončení školy nic učit – skutečná škola přitom začíná po ukočení školní docházky. Tito lidé pak po 20 letech zjistí, že se reálně nic nenaučili.

POZOR NA ZÓNU POHODLÍ

Za největšího nepřítele ohrožujícího úspěch pokládá Tracy tzv. zónu pohodlí, tedy fakt, že někdo nemá potřebu dál se rozvíjet, což se obvkyle odráží ve výši jeho platu. Jestliže má pak někdo velmi nízký příjem, přizpůsobuje tomu i svůj životní styl. Lidé na špičce si naopak kladou vysoké cíle.

Je například možné přidat nulu k vašemu dosud nejúspěšnějšímu příjmu? Přirozená odpověď zní, že nikoliv, konstatuje Tracy. Víra, že je to možné, však skutečně hory přenáší.
Zatímco 80 procent lidí tedy dokáže znásobit příjem o procento ročně, 20 procent úspěšných si každý rok polepší o 11 procent, špička o 18 procent a pět procent nejlepších o 20 procent ročně.

Pokud někdo dokáže zvýšit svůj příjem o půl procenta za týden, je to 26 procent za rok a za deset let již dokonce tisíc procent.

Chce to jen bojovat proti dvěma nepřátelům úspěchu: překonat pocity bezmoci, nebo že na to nemáte a nehledat výmluvy, proč to není možné.

Jedna z metod, jak uspět, je opakovat postupy úspěšných lidí. „Najděte si například někoho, kdo vydělal dvakrát více než vy,“ radí Tracy. I když jste chudí, měli byste ho pozvat na oběd a požádat o radu. Úspěšní lidé totiž podle Tracyho rádi pomáhají k úspěchu druhým. Jediné, co musíte udělat, je požádat je právě o onu radu.

Jedno takové sezení může ušetřit až pět let tvrdé práce. Někdy dokonce stačí jediná myšlenka ke zdvojnásobení příjmů. Nikdy ovšem bohužel předem nevíte, která to bude. Proto se je třeba nepřetržitě vzdělávat.

Novou myšlenku lze použít okamžitě. Napoprvé ale nezjistíte, zda je skutečně dobrá. Většinu lidí přitom odradí již první neúspěch. Jeden velmi bohatý podnikatel uvedl, že zkouší nový nápad až 30krát. Tracy je skromnější, provádí minimálně deset pokusů.

Jde samozřejmě jen o fragment obsáhlé přednášky Briana Tracyho. I když se vám mohou zdát jeho náměty či pápady poněkud školometské, triviální, nebo vycházející možná až příliš z amerických poměrů, proč jeho některé rady či nápady nevyzkoušet v praxi?


Kdo je Brian Tracy:

  • Trénuje nejziskovější společnosti světa jako: Remax International,
    Novartis, Siemens, IBM, HSBC, P & G, Xerox a mnoho dalších.
  • Má největší online univerzitu na světě určenou pro náročné
    podnikatele a vytvořil více než 500 školicích programů, co se
    mu podařilo jak jedinému školiteli v historii!
  • Napsal několik bestsellerů jako „How to Master Your Time“
  • Nejvíce prodávaný program time-managementu na světě.

Robert Kiyosaki v České televizi

Pamatujete, před několika měsíci byl na návštěvě v ČR autor řady bestsellerů (Bohatý táta, chudý dáta; CASH FLOW Kvadrant,…) na konferenci. Večer odvysílala Česká televize krátký záznam z diskuse moderátora a Roberta.

Co jsem ale netušil, že si pana Kiyosakiho pozval do svého pořadu Na Plovárně Marek Eben. Premiéra tohoto dílu byla v České televizi v neděli 7. 11. 2010 v 22:00 a repríza v pátek 12. 11. 2010 v 09:35…. A co je nejúžasnější, je v archívu ČT a kouknout můžete zde.

Víte, že pořad „Na plovárně“ s Markem Ebenem už oslavila 300 dílů? Je to jeden opravdu z mále TV vysílání na které doporučuji se dívat. V následujícím rozhovou s Markem Ebenem se dozvíte odpověď na otázku jak je vůbec možné že se tolik dílů natočilo a pořád se točí 😉

Televizní talk show „Na plovárně“ se objevuje na obrazovce hlavního programu České televize už od roku 1998.

První díly byly natočeny v prostorách zrekonstruované pražské „občanské plovárny“ (odtud název). Poté se natáčení přesunulo do příjemného prostředí klubu Avion. Tady nalezl štáb plné pochopení, skvělé zázemí a klid pro práci.

Natáčení „plovárny“ není časově omezeno a po sestřihu jeho vysílací podoba činí cca 25 minut. Nejedná se o žádnou bulvární nebo investigativní žurnalistiku, ale o klidné a milé povídání se zajímavými lidmi z celého světa. Tato skutečnost je podepřena osobou hostitele, kterým je velká hvězda obrazovky České televize, pan Marek Eben.

Marek je znám jako herec, muzikant a především jako TV presenter. Jeho milé, inteligentní a seriozní vystupování mu vyneslo nesmírnou popularitu a je hlavním důvodem skutečnosti, že za celou dobu trvání „plovárny“ nabídnuté natáčení nikdo neodmítl.

Rozhovor s Markem Ebenem k 300. vydání pořadu

Pořad Na plovárně má za sebou třístý díl, a tak se už dnes dá směle označit za televizní stálici. Když před léty startoval, napadlo vás, že by se mohlo natočit 300 dílů?

Klikněte pro větší obrázekKdyby mi někdo řekl, že natočíme 300 dílů, nevěřil bych tomu. Dokonce i po celý první rok jsme vysílali jednou za čtrnáct dní, protože týdně jsem si na to netroufal a taky jsem si nebyl jistý, jestli se najde tolik kvalitních hostů. Jenomže pak se ukázalo, že úžasných osobností je tady spousta a že divákům je úplně jedno, jestli jsou to celebrity nebo lidi, které vidí na obrazovce poprvé. A kupodivu, největší dopisový ohlas měli právě ti, které před vysíláním skoro nikdo neznal. Pokud jde o tu dlouhotrvající oblibu, na kterou jste se ptal, samozřejmě že mne to nesmírně těší, ale zásluhu na tom mají právě hosté, protože ten pořad je o nich, ne o mně.

Je nějaký host, kterého jste Na plovárnu nestihli pozvat, a je vám to líto?

Nestihli jsme třeba režiséra Evalda Schorma nebo Bohumila Hrabala – to by byli oba úžasní hosté, aspoň si myslím. Ale na druhé straně se nám podařilo natočit spoustu těch, kdo už nejsou mezi námi, jako třeba Miroslava Horníčka, Vlastimila Brodského nebo malíře Vladimíra Komárka a Josefa Jíru. Je to smutné, ale z té třístovky plovárenských hostů už jich je na pravdě Boží dvacet.

S kým byste se nejraději Na plovárně setkal znovu?

Určitě s lady Luisou Abrahams, golfistkou, se kterou jsme točili, když jí bylo jednadevadesát a pořád ještě hrála! To byla dáma s tak odzbrojujícím smyslem pro humor, že se na to nedá zapomenout.

Často se svými hosty mluvíte v cizích jazycích. Vzpomenete si na nějaké vtipné nedorozumění nebo vzájemné nepochopení?

Jistě, to se mi v zápalu boje stává. Když jsme točili rozhovor s dirigentem a pianistou Vladimírem Askhenazym, chtěl jsem se ho zeptat, kolik vlastní klavírů, jenomže místo slova „own“, což je vlastnit, jsem použil sloveso „owe“, což je dlužit. Vůbec jsem si toho nevšiml, až když jsme točili český překlad, bylo vidět, jak na chvíli znejistěl, co tím jako myslím, pak pochopil, že se český trouba spletl, a noblesně to přešel.

Který z hostů Na plovárně byl podle vás největší osobnost?

To se dá opravdu těžko říct a nerad bych to dělal, bylo tam tolik výjimečných lidí, že mezi nimi budete velmi obtížně hledat někoho největšího.

Stalo se někdy, že vám nějaký host odmítl pozvání jít k vám na Plovárnu?

Samozřejmě, tak třeba Paul McCartney nechtěl, Phil Collins nechtěl, Sean Connery nechtěl a taky nechtěl Bruce Willis. Ale to není nadsázka, my jsme se opravdu o všechny pokoušeli, protože co kdyby, že? Ale i na domácí půdě jsme občas někoho nepřemluvili, ale nebudu jmenovat, aby to nevypadalo, že přes média vydírám. Nicméně, úplně to chápu, taky to každému nemusí vyhovovat.

Přihodilo se vám někdy, že jste si s některým hostem takzvaně nesedl?

Tu a tam ano, ale myslím, že o tom ti dotyční nevědí, aspoň doufám. Ale taky bývám na tenkém ledě s některými tématy, třeba s chemií a fyzikou, to mi bývá úzko. Když jsem dělal rozhovor s panem profesorem Zahradníkem, chytil jsem se až v momentu, kdy zmínil mezi různými sloučeninami polyetylénový pytlík. To jsem se velice zaradoval, ale jen na chvíli.

Vzpomenete si, na kterého hosta z Plovárny jste se připravoval nejpečlivěji a nejdéle?

Asi na dalajlámu, to jsem měl skoro posvátnou hrůzu, abych to nezvoral, ale on je naštěstí tak obyčejný, nenadělaný, žádný supermystik, kterého byste se nemohli zeptat, co měl k snídani. Naopak – oběma nohama na zemi a s velkým smyslem pro humor. Nicméně, jenom ty materiály k němu jsem četl skoro týden a většinou jsem usnul obložen papíry o meditaci.

Máte větší trému, když máte dělat rozhovor se zahraniční hvězdou?

Určitě. Přece jenom v té angličtině nejsem tak doma a taky ten host ze zahraničí netuší, jestli to bude nějaký investigativní rozhovor, a chvíli to trvá, než ho přesvědčíte, že vám jde spíš o to, co dokázal, než jaký má majetek a kolikrát se rozvedl.

Sledujete soutěž O korunu krále Karla, volné pokračování soutěže O poklad Anežky České, kterou jste uváděl deset let? Jak se vám líbí?

Přiznám se, že jsem vlastně viděl jen kousek prvního dílu, kterého jsem se zúčastnil. Myslím, že to bude chvilku trvat, než si lidi zvyknou na novou podobu pořadu, ale zvyknou si. Ono to není nic snadného navazovat na formát, který byl na obrazovce deset let, ne každý má rád změny, ale časem jim většinou přijde na chuť. Rozhodně je moc dobře, že tu takový pořad zase je a držím všem, kdo ho dělají, palce.

Sledujete dneska ještě předávání cen TýTý? Jak na své roky s touhle anketou vzpomínáte?

Samozřejmě že sleduji a taky tam často chodím. TýTý je pro mne srdeční záležitost, je to pořad, kterému za mnoho vděčím, a taky jsem v něm prožil kus televizní historie, vždyť když jsme začínali, nebyla ještě ani Nova a to mediální prostředí vypadalo úplně jinak než dnes. Vzpomínám na to rád – na ty schůzky s režisérem Ivo Paukertem, který byl pro mne jako moderátora naprosto ideálním partnerem. Tedy – zkraje to byl vztah spíš otce se synem, já jsem toho o showbyznysu moc nevěděl a on už byl lety zocelený profesionál, ale časem se z toho vyvinulo, troufám si říct, krásné přátelství. Ivo mi dal dvě věci – důvěru a prostor. Co víc si moderátor na place může přát.

Mám ten pocit, že umíte vést rozhovory takovým způsobem, že se baví nejen diváci, ale v první řadě vaši hosté. Jak to děláte?

Kéž byste měl pravdu, to je totiž něco, o co se pokaždé snažím, aspoň na chviličku svého hosta něčím pobavit, protože to znám z vlastní zkušenosti, jak dostáváte pořád stejné otázky, tak když přijde nějaká jiná, trochu svěží, to je taková radost, že můžete odpovídat na něco, co jste už stokrát neříkal.

Řada televizních pořadů má jepičí život. Vy jste spojen s formáty, které jsou a byly vzácně trvanlivé. Připomeňme TýTý, O poklad Anežky České nebo Festivalové vteřiny. Čím si to vysvětlujete?

Já nevím, ale máte pravdu, já se moc těžko rozhoduji, než někam vlezu, ale když už tam vlezu, většinou tam dlouho vydržím. A to neplatí jen o pořadech – třeba ženatý už jsem pětadvacet let.